Organická hnojiva

Obsahují výživné látky v poměrně nízké a často rozdílné a ne přesně známé koncentraci.
Jejich organická vazba vyžaduje nejdříve rozklad prostřednictvím mikroorganizmů, aby se tak stal dusík pro rostliny využitelným. Tento rozklad vyžaduje optimální teploty a dostačující vlhkost. Protože tyto faktory podléhají přirozeným výkyvům, je těžké, uvést toto uvolňování výživných látek do souladu s potřebami rostlin. Výnos sklizně není proto tak velký jako při aplikaci minerálního hnojiva. Kromě toho jsou výživné látky uvolňovány také tehdy, když je rostliny nepotřebují. Z toho vyplývá riziko ztrát, které je lze udržovat na nízkém stupni pouze cílenou aplikací. K tomuto nabízí SKW Piesteritz stabilizátor dusíku PIADIN®.

Chlévská mrva

Vzniká při chovu zvířat a je směsí živočišných výkalů a slámy. Lze ji lehce skladovat a velmi dobře se hodí ke hnojení se všemi hlavními živinami a stopovými prvky. Podstatným nedostatkem chlévské mrvy je, že v porovnání s kejdou vykazuje relativně vysoké plynné ztráty dusíku (amoniak) na cestě mezi maštalí a aplikací na poli.

Kejda

Odjakživa v zemědělství známá kejda sestává rovněž především ze živočišných výkalů. Přimícháním čistící vody v maštali, z nich vzniká kejda, kterou lze delší dobu skladovat v nádržích a jednoduše aplikovat jako tekuté hospodářské hnojivo. Je vhodná jako hnojivo především kvůli obsahu amoniového dusíku.

Kompost a jiná organická hnojiva

Kompost vzniká převážně z rostlinných zbytků. Mikroorganizmy a půdní živočichové proměňují tyto odpadní látky v humus, který je bohatý na výživné látky. Tento proces vyžaduje u kompostů, jakož i ve velkých kompostovacích zařízeních od několika málo týdnů až po jeden rok. Jiné organické hnojivo je například guáno. Zde se jedná o suchý, na výživné látky bohatý trus mořských ptáků. Guáno bylo používáno jako hnojivo již peruánskými indiány. Do Evropy se poprvé dostalo až v roce 1804.

Odpadní látky z biologické produkce energie

Organická hnojiva jako kejda nebo chlévská mrva nejsou vhodná pouze jako hnojiva, ale mohou být spolu s jinými v zemědělství vyvinutými látkami, jako kukuřičná siláž, používána také na výrobu energie (bioplyn). Odpadní látky z těchto zařízení lze využít jako hnojiva, stejně jako kejdu.